Smutničky jsou o něco osobnějšího rázu. Pamatuju si, jak jsem jako holka ležívala na botníku na schodech a zpívala: „Bože můj, bože můj, proč jsi mě opustil?“ Ne, že bych měla až tak důvěrné spojení s nebem, jen se mi prostě líbilo to teskné ozývání. A to mi zůstalo. Tak občas teskním a broukám si.