(Dva zbloudilí věrozvěsti.)
Cyril: „Ty, Metůdku, já mám dojem, že jdeme špatně. A nečti si furt, nebo si tu hlaholici úplně okoukáš!“
Metoděj: „Co? Kde to jsme?“
Cyril: „No, právěže, kde jsme? Člověk by řekl, že když je ta Morava tak velká, člověk ji nemůže minout…“
To je teda vážně otrava,
ztratila se Velká Morava.
Dnes nemáme vůbec štěstí,
to jsme přitom věrozvěsti.
Jdeme pěšky se Soluně,
začínáme trochu funět,
byl to nápad jedné z moudrých hlav,
poslal pro nás kníže Rostislav.
To víte Slované,
jsou dosud pohané,
písma neznalí,
tuť jsme vás volali.
To víte Slované,
jsou dosud pohané,
písma neznalí,
proto jsme spěchali.
Abysme vám řekli,
že jste se pěkně spletli,
že Bůh je jenom jeden
a odmění nás nebem,
abysme vám řekli: „Přestav si!
Náš Bůh strčí všechny vaše do kapsy!“
Ná, na, na, na, ná, ná,
Ná, na, na, na, ná, ná,
Ná, na, na, na, ná, ná,
„Přestav si!
Náš Bůh strčí všechny vaše do kapsy!“
To je teda vážně otrava, ztratila se Velká Morava.
Ctihodní bratři, za řekou musíte doprava,
tam už je Velká Morava.
Cyril: „Vidíš, já ti říkal, že máme jít doleva. Pojď!“