PRADĚTI
My být praděti, nemít čas si hrát,
muset lovit trénovat, hodně sportovat.
My žít v pravěku a v jeskyni spát,
muset chodit pro dřevo, když oheň dostat hlad.
Když chtít zákusek, číhat na vránu,
udělat si bobino, pak volat pramámu.
PRAMÁMY
My být pramámy, nemít čas si hrát,
muset maso naklepat, kůže přežvýkat.
Sedět u ohně, mít nohy do O,
věčně čekat na muže, mít dětí mnoho.
Nemít žádné příspěvky od státu,
když chtít nový kožich, muset volat pratátu.
PRATÁTI
My být pramuži, nemít čas si hrát,
muset lovit mamuty, u ohně tancovat.
My malý mozek mít, nedělat čísti,
všude samé chlupy mít, velké čelisti.
Když někdo přiblížit k naší potravě,
nedat se nic dělat, my ho bacit po hlavě.
Pokřik: HU x HY x HUHAHYAHA, HU, HA, HY, HA x HE, HA
Oběd: Pramami! Praco je? Praproč jsme pralidi? Praco? Pralidi! Praháá! Pramoment.
Pratáti! Pracoje? Praproč jsme pralidi? Praco? Pralidi. Praháá! Praprostě proto, aby ses naučil praprávě toto:
Pračlověk měl, co příroda dala mu,
uhodil jen toho, na koho dosáhnul,
s otázkou odpadu hlavu si nelámal,
řešil to tak, že žádné nedělal.
Hlavně pak jednu věc pračlověk vzkazuje:
Že kdo je sám, ten nepřežije. (zakopne, upadne, ztratí se, umrzne) NEPŘEŽIJE.
Když je vás tlupa, vždycky se najde ten, kdo by vám pohladil chlupa.
A kdo je sám, ten nepřežije – zakopne, upadne, ztratí se, UMRZNE, NEPŘEŽIJE!!