Živý
stojí
strom.
Jak je starý,
nikdo neví,
neví to ani
on…
Zelené dlaně,
nachytá na ně,
sluneční svit,
aby mohl žít.
Kořeny v zemi,
jako pažemi,
drží svůj kmen,
svou sílu má v něm.
Růst,
dávat stín,
s náručí
nehybnou,
korunou.
Tam kde ho zraní,
mízu uroní,
do všech svých ran,
zahojí se sám.
Když přijde zima,
tiše usíná,
až slunce je zpět
a zahoří květ,
chce
růst,
dávat stín,
s náručí
nehybnou,
korunou.
Živý
stojí
strom.
Jak je starý,
nikdo neví,
neví to ani
on…